Společnými silami

„Dva jsou víc než jeden.
Neb když jeden padne,
zbylý svého druha pozvedne.
A pokud někdo přemůže toho, jenž osamocen jest,
dva pak mu odolají.
Pouto o třech vláknech
nepřetrhne se tak snadno."
(z Knihy Duchovních)

Kovově stříbrný lesk Coruscantu zaplnil výhled hranatého obchodního transportéru. Ačkoli většina cestujících byla unavena mnohými přílety do hlavního planetárního města, nechávali se unést pohledem na neustále se přibližující městské panoráma, neboť neobvyklá krása hlavního města neměla v galaxii obdoby.

Dva pasažéři stáli mírně stranou od ostatních. Jejich vybledlé tuniky a hnědé pláště byly jednoduché, jejich postoj nenucený, ale přesto oba obestírala aura kontrolované síly. Ostatní cestující jim uvolnili kousek zvláštního prostoru, aniž by si ve skutečnosti uvědomovali proč. Starší z těch dvou, vysoký muž, pohlédl do vážné tváře svého mladého společníka a pocítil záchvěv znepokojení. Okružní cesta, která je oba zavedla na Bandomeer a zpět, nebyla snadná a on si pomyslel, že během ní chlapec o mnoho dospěl. Kdyby se sem do svého tak důvěrně známého prostředí vrátil se svými starými problémy, zůstaly by ty křehké lekce s ním? Za sebe Mistr Jedi Qui-Gon Jinn cítil spoustu naděje pro tohoto zcela nového učedníka.

Učedník, Obi-Wan Kenobi, nedlel v myšlenkách u blížícího se cíle, nýbrž u své vlastní budoucnosti. Byl přešťastný, že ho Qui-Gon Jinn přijal za Padawana, ale za jeho štěstím přetékala hluboká studnice nejistoty. Jejich nové partnerství ještě nebylo oznámeno Radě, ani jej Rada formálně neschválila. Toto se ovšem provádělo osobně, ale Qui-Gon mohl Radě zavolat z Bandomeeru a požádat o jejich souhlas. Mohl mu ušetřit tuto dlouhou cestu zpět na Coruscant. Proč byl tak odhodlaný setkat se s Radou tváří v tvář? Možná cítil, že Rada by nemusela souhlasit. Konec konců, byla to tatáž Rada, která poslala Obi-Wana na Bandomeer mezi rolníky! Možná si budou myslet, že Obi-Wan není hoden. Samotný Qui-Gon dlouho váhal, než ho přijal. Možná...

„A narozeniny mám už za pár dní."

Jeho třinácté narozeniny. Jeho poslední šance stát se Jediem.

Neuvědomil si, že uvažuje nahlas, dokud neucítil Qui-Gonovu uklidňující ruku na svém rameni.

„Tvoje narozeniny už nejsou důvodem k obavám, Obi-Wane," pravil Qui-Gon tiše.

„Ano, Mistře." Obi-Wan sklopil zrak, vyveden z míry, že Qui-Gon tak snadno přečetl panický tok jeho myšlenek. „Myslím, že starých obav se člověk těžko zbavuje."

Qui-Gon se usmál. „To vskutku ano. Ale myslím, že tyhle můžeš klidně nechat odplout. Rada bude souhlasit."

„Jste si jistý." Nebyla to otázka.

„Ano, jsem. Rada už si nějakou dobu přála, abych přijal Padawana."

Padawana ano, pomyslel si Obi-Wan. Ale možná ne takového nejistého.

Qui-Gon shlédl na chlapcovu sklopenou hlavu a pocítil hlubokou lítost. Jasně viděl, že jeho zdržení v přijetí Obi-Wana zanechalo hlubokou trhlinu v chlapcově sebedůvěře. Pocit lítosti není odpovědí, pomyslel si. Musím najít způsob, jak to napravit. Dřepl si tak, že hleděl Obi-Wanovi přímo do obličeje, a řekl, „Ne jen nějakého Padawana. Ty a já teď sdílíme jeden osud. Rada to bude vidět stejně jako já. Jejich souhlas s naším rozhodnutím bude jednomyslný, to ti slibuji."

Obi-Wan se usmál, snažil se projevit svému Mistrovi vděčnost za jeho ujištění, ale slabý plamínek strachu stále hořel v koutku jeho duše.

Qui-Gon se napřímil v celé své výšce. Transportér se připravoval ke konečnému přistání.

Z kosmodromu odvezlo Qui-Gona a Obi-Wana talířovité taxi až na široké náměstí před Chrámem Jediů. Společně vyšli vstříc ohromné budově, oběma tak důvěrně známé, že již byli k její majestátnosti imunní. Když dosáhli prvního širokého schodiště, kam z různých směrů vedlo několik vyšlapaných cest, Qui-Gon zastavil Obi-Wana dotekem na paži.

„Tady se musíme rozdělit," řekl.

Obi-Wan k němu překvapeně vzhlédl. Předpokládal, že půjdou před Radu společně.

Qui-Gon se usmál. „Obávám se, že dnes máme rozdílné úkoly. Byl jsem povolán ke Kancléřovi v jedné staré záležitosti a potom musím navštívit několik senátorů."

Obi-Wan přikývl a snažil se při Qui-Gonově nenuceném tónu nevypadat vyděšeně. Osobně povolán ke Kancléřovi...!

„Tak jako tak musíš zde v Chrámu uzavřít své záležitosti."

„Mé záležitosti?" Obi-Wan neměl ponětí, o čem to jeho Mistr mluví. Qui-Gon si založil ruce a přikývl.

„Ano. Ode dneška budeš cestovat se mnou. Studentské ubikace už nejsou tvým domovem."

Obi-Wan tuto myšlenku chvíli vstřebával. Náhle si uvědomil, že se jeho život od základů změnil. Chrám, centrum jeho bytí, přestal býti centrem. Okusil tu myšlenku, ale nenašel na ní nic smutného. Usmál se. „Tak si myslím, že můj starý pokoj bude potřeba pro někoho nového."

Qui-Gon s ním souhlasil a usmál se místo odpovědi, jeho oči však Obi-Wana pečlivě zkoumaly. Těšilo ho, že v mysli svého učedníka nevidí ani stopu po zděšení při pomyšlení, že zavře dveře za tím, co mu bylo známé. Byla to další známka toho, že Obi-Wan byl určen k tomu stát se jeho Padawanem. „Tak," řekl, „splníme si své oddělené úkoly. Večer se vrátím a společně předstoupíme před Radu."

Obi-Wan cítil, jak se mu žaludek stáhl obavami, ale pokusil se chladně přikývnout. Qui-Gon to viděl a sám pro sebe se zachmuřil. Více práce, kterou je potřeba udělat, pomyslel si, ale nahlas řekl pouze, „Obávám se, že si s sebou nebudeš moci spoustu věcí vzít. Cestuji velmi nalehko."

Obi-Wan se zazubil a pohlédl na dva malé vaky u jejich nohou – jeden Qui-Gonův a jeden jeho. Qui-Gon se také zazubil. „Dokonce i tohle je víc, než si s sebou obvykle beru. Moc si toho tedy nebal."

Obi-Wan se hluboce poklonil a pronesl, „Dbám vašich slov, Mistře." Bylo to velice formální potvrzení velké moudrosti, přijaté od Mistra.

Qui-Gon se zasmál. „Dobrá, za to pošklebování tě vykazuji k tvému nezajímavému úkolu." Pak o něco vážněji řekl, „Vrátím se tedy večer."

„Budu připravený."

Qui-Gon odkráčel po cestě k hangáru, kde byly k dispozici čluny pro Rytíře. Obi-Wan se obrátil a začal stoupat po schodech k hlavnímu vchodu do Chrámu.


Ještě dříve onoho rána cvičil na malém cvičišti za jednou z hlavních chrámových zahrad osamělý jedijský student. Nejistě balancoval ve vratké póze mezi dvěma třímetrovými věžemi, mával svým světelným mečem v sérii stylizovaných úhozů a rychlých otoček. Byl silný a obratný, ale jeho pohyby postrádaly lehkost a půvab těch, kteří byli sladěni se Sílou, a on to cítil. Náhle s pocitem marnosti odhodil meč a klesl do sklíčené pozice na vrcholku jedné z věží.

Teprve tehdy spatřil muže, který ho pozoroval.

Zahanbený, že byl někdo svědkem výbuchu jeho nálady, zprudka zvolal, „Co chcete?"

Muž neodpověděl, ale kráčel ke cvičišti, zvedl ležící meč a podával jej nahoru studentovi. Chlapec se po něm natáhl, ale muž ho držel nějak mimo jeho dosah.

„Ty jsi tedy ten učedník jménem Bruck Chun?" zeptal se vřelým a uctivým hlasem.

Bruck pohlédl k zemi. „Nejsem ničí Padawan," zamumlal.

„Odpusť," řekl cizinec úlisně. „Měl jsem na mysli 'učedník' ve všeobecném smyslu."

„Jmenuji se Bruck Chun," potvrdil chlapec.

„Ach, Brucku. Hledal jsem tě." Muž podal Bruckovi světelný meč.

„Proč? Co jste zač?"

„Říkají mi Morran. Přináším ti informaci, která ti bude ku prospěchu, pokud ji moudře využiješ."

Bruck si ho podezřívavě prohlížel. Nebylo mu pořádně vidět do tváře, protože měl na sobě dlouhý černý plášť, jaký nosili Jediové, vyjma barvy, a v jehož kápi byla jeho tvář hluboko skryta. Bruck nikdy neviděl Jedie nosit černou barvu.

„Jste Jedi? Jak to, že znáte mé jméno?" dožadoval se odpovědi a zvědavost ho přinutila dodat, „Jakou informaci?"

Z pod kápě se ozval tichý smích. „Tolik otázek. Tolik netrpělivosti. Jsi skutečně učedníkem Jediů?"

Bruckův obličej bolestně zrudl. Hleděl na meč, který svíral v rukou. „Promiňte, Morrane."

„Máš důvod být zvědavý. Některé moje informace se týkají tebe a tvého starého přítele, jakéhosi Obi-Wana Kenobiho."

Bruck sevřel čelisti. „Kenobi není můj přítel!"

„Není? No, pak tě možná bude zajímat pár mých dalších novinek."

„Jakých?"

„Jen to, že Mistr Jedi Qui-Gon Jinn se dnes vrací do Chrámu. Má v úmyslu veřejně oznámit, že si vybere Padawana."

Bruck se překvapeně zaklonil. „Ale... každý přece říká, že Qui-Gon Jinn si už nikdy nevezme učedníka."

Morran na chvíli ztichl. „To že se říká? No, pak se všichni mýlí. Qui-Gon Jinn zde s konečnou platností dnes jmenuje svého Padawana." Odmlčel se a pak mírně pravil, „Možná bys tím Padawanem mohl být ty, Brucku Chune."

Bruck na něj chvíli šokovaně shlížel, že nemohl ani mluvit. Qui-Gon Jinn byl jedním z nejlepších Rytířů. Být vybrán za jeho učedníka po všech těch letech by bylo známkou obrovské přízně. Na takového Padawana by každý pohlížel s obdivem a možná i s hlubokou závistí. „Já?" řekl konečně, jeho hlas rozpačitě poskočil o oktávu výš. „Chci říci, proč by to dělal? Jednou jsem s ním sice cvičil, ale..."

„A byl to pozoruhodný souboj, nebo ne? Pojď se mnou, Brucku Chune. Povím ti víc."

Bruck dychtivě seskočil dolů z věže a připojil se k cizinci, který už se odvrátil. Společně odcházeli z cvičiště, cizincův hlas lákavě mumlal jako vlnky temného proudu.