Ostří dýky

Autor: Rene Austen
Překlad: Yanna

„Jediové jsou zloději!"

Komnata se chvěje ozvěnou hněvu, když muž stojící uprostřed střídavě hledí na každého z dvanácti Mistrů, sedících okolo něj. Jak se jeho hněv neškodně rozbíjí o jejich nekonečný klid, jejich mírný zájem o jeho návštěvu se prohlubuje. Když se ticho dostatečně protáhlo, aby proniklo ochranným hněvem mluvčího, jeden z Mistrů zamumlal, „To je vážné obvinění, Prefekte. Vysvětlíte nám, jak to myslíte?"

Chaldský Prefekt si odfoukl, jeho bohaté roucho při každém kroku šustilo o podlahu.

„Vysvětlit!" křičí. „Jaké další vysvětlení požadujete, než to co jsem vám už dal! Ta věc je pryč; ten Jedi ji odnesl. To je všechno!"

„Který Jedi?"

„Neznám jeho jméno!" Jeho hlas poskočil o oktávu výš. „Nikdy mě nenapadlo ho zjišťovat!"

„A tedy jistý jste si, že byl to Jedi?" Tichý hlas dalšího Mistra.

„Ovšemže jsem si jistý!"

„Nevyslali jsme na Chald žádného Jedie už léta."

Prefekt se zastavil vprostřed chůze; jednu ruku zaťal v pěst. „Nebyl vyslán na Chald. Nežádali jsme o žádného Jedie." Na rtech se mu leskly krůpěje slin. „Přišel z Alloo sjednat mírovou smlouvu mezi nimi a námi a dalšími medditskými světy."

Dvanáct Mistrů pomalu odpoutalo zrak od Prefektova vzteky šíleného obličeje a vyměnili si mezi sebou pohledy. Všichni pomysleli na totéž: na jméno mladého Jedie, čerstvě jmenovaného a ještě trochu neosvědčeného Rytíře... Qui-Gona Jinna.

* * *

Qui-Gon Jinn si prohlížel dveře před sebou, byly hladké a světlé a byly do nich vyřezané spirály a protáhlé postavy, které nikdy nesplynuly v souvislý obraz. Sinusovité křivky uváděly v pohyb rozeznatelné tvary a nechávaly je proplétat se do těsných uzlů, jenž nepředstavovaly nic, co by Qui-Gon dokázal pojmenovat. Sklonil hlavu a přetrhl tak jejich čarovné vábení jeho pozornosti a pak si z očí odhrnul pramen vlasů, dosahujících mu až k bradě, pokynul rukou ke dveřím a ty se otevřely dovnitř.

Hudba se vzdouvala, nesená na závanu pachů: pižma, sladkého vína a ostře čpícího potu. Zavřel oči, aby tomu přivykl a aby naladil své uši a nos na pronikavost toho opojného útoku, pak vstoupil do sálu.

Střešním oknem ve tvaru půlměsíce vysoko nad jeho hlavou protínaly šero křivočará kopí oslňujících slunečních paprsků. Vně a uvnitř těchto stínů se pohybovaly stovky unyle tančících postav navzdory naléhavému rytmu hudby. Hukot nespočetných konverzací tvořil stísňující protiproud. Podél celé vzdálené zdi se táhl balkón, jehož povrch pokrývaly dlouhé zlatě se třpytící šňůrky a nařasená tkanina. Uprostřed balkónu stáli tři lidé.

Vykročil mezi tanečníky. Jak se projevovala jeho přítomnost, zpomalovali, až se zcela zastavili a hukot konverzace slábl, dokud v sále nehrála jen hudba a všude kolem nebylo ticho. Ti tři na balkóně se na něj náhle zaměřili a osoba uprostřed, tmavovlasá žena, zvedla ruku. Hudba utichla.

Chvíli stáli a ti tři na něho shlíželi. Pak Qui-Gon řekl, „Jsem..."

„Jedi. Ano." Ženin hlas byl hluboký a hrdelní, navzdory své monotónnosti však přesvědčivý. „Přicházíte z Alloo, abyste... sjednal mír."

Qui-Gon přikývl. Zlehka si zasunul ruce do rukávů svého roucha. „Ano. Vyslyšíte mou... "

Šepot, chvění ve vzduchu, a náhle se Qui-Gon otočil, jeho světelný meč se objevil jakoby sám od sebe, pruh zeleného ohně vyšlehl šikmo nahoru. Když zastavil svůj pohyb vzhůru, u jeho nohou zarachotil kus zčernalého kovu. Zástup se stahoval pryč od rozložitého muže, který tam chvějící se stál a strnule hleděl na tupý konec blasteru s utrženou hlavní. Oči mu naplňovala hrůza.

Qui-Gon beze slova zhasnul meč a rozvážně se obrátil. Po chvíli vzhlédl k ženě nahoře, na tváři se mu rozlil hořký úsměv. „Teprve jsem dorazil a už si mě přejete zabít?"

„Nejste mrtvý."

„Byl bych, kdyby tohle našlo svůj cíl." Špičkou boty posunul hlaveň blasteru.

„Tak snadno vyřízený muž není dobrým Jediem, že ne?" Ženin bezvýrazný hlas nic neprozrazoval a on si pomyslel, jaké další zkoušky bude ještě muset podstoupit. Studoval její nehezkou a přísnou tvář, když pohlédla na krasavce vedle sebe. Její štíhlé tělo bylo zahaleno v beztvaré černi, prosté jakýchkoliv ozdob, kromě malé dýky, zasunuté v pochvě a obepínající její krk. Rukama svírala zábradlí, až jí zbělely klouby.

„Jsem Cosima, vládkyně tohoto světa. Toto je Tabin, Prefekt a můj manžel." Pozvedla svou bílou ruku a ukázala na ženu, stojící vedle ní z druhé strany. „Má sestra Dall." Sestra pokynula hlavou. Byla vysoká a štíhlá, ale tím veškerá podobnost končila, neboť její tmavé vlasy se leskly jako půlnoc a její tvář byla vytesanou dokonalostí sochařova snu. Tam, kde byla její sestra bez ozdob, na ní se při každém pohybu třpytily šperky.

Cosima pokynula špičkou svého prstu směrem k rozložitému střelci.

„Nezabil jste ho, Jedi. Mohl jste mu klidně useknout hlavu."

Qui-Gon pohlédl na muže, který odklopýtal s křídově bledou tváří. Obrátil se zpět na Cosimu a řekl. „Jediové nezabíjejí, pokud to není nevyhnutelné."

Její oči zalétly k manželovi, mírně pozdvihla bradu. „Škoda," řekla a usmála se, semkla rty.

„Dobrá. Vítám vás, Jedi. Těším se, až zjistím, jaký druh míru jste nám přinesl."

* * *

Prefekt vycítil u Mistrů náhlé uvědomění a rty se mu roztáhly do pobaveného úsměvu. „Ach, už si vzpomínáte! Nemyslel jsem, že to bude vyžadovat tolik pobízení, abyste pochopili."

Ticho a pak jeden z těch dvanácti pomalu přikyvuje. „Je pravda, že jsme nedávno na Alloo vyslali mladého Rytíře, ale ten se ze své mise už vrátil a nezmínil se, že by navštívil Chald."

„Proč by se o Chaldu zmiňoval, když Chaldy obelstil? Ovšemže mlčel! Je to zloděj!" odfrknul Prefekt.

„To bychom z jeho strany shledali nanejvýš nezvyklým."

„Nezvyklým! Urážíte mě těmito obstrukcemi a průtahy! Kdo je ten Jedi? Řekněte jeho jméno a hned pro něj pošlete! Musím dostat zpět svůj majetek!"

Prefektův hlas se náhle změnil v mírný a uhlazený. „Jinak budu muset celou záležitost předložit samotnému Senátu."

Všech dvanáct na něj bezvýrazně hledí, ačkoliv mezi stěnami místnosti začíná houstnout určitý chlad.

„To má být hrozba, Prefekte?"

Prefekt rázem zbledl, uvolnil svůj postoj a svěsil ramena.

„Ne, ne, jistěže ne. Ale tato krádež nesmí zůstat nepotrestána. Můj majetek... "

Jeden z dvanácti se naklonil dopředu. „Říci nám musíte, co přesně odcizeno bylo."

* * *

Cosima klečela v čele dlouhého nízkého stolu, který se celý prohýbal pod tíhou chleba a ovoce. Pokynula Qui-Gonovi, aby se posadil na prázdné místo po její levici, kde poskládal své tělo do podobné polohy jako Dall, a Prefekt Tabin si klekl naproti němu. Cosiminy černé oči se náhle zablýskly, když přelétla pohledem z Qui-Gonovy na sestřinu dokonalou tvář a pak pomalu na manžela, když podával košík s temně oranžovým ovocem dál a jemně položil jedno Dall na talíř.

„Takže Alloové mluví o míru?" Její slova patřila Qui-Gonovi, ale její oči ulpěly na sestře a manželovi.

„Alloové jsou pevně přesvědčeni, že mezi všemi medditskými světy lze upevnit mír," odpověděl Qui-Gon a vybral si z košíku před sebou vonící bochník.

„A kdo Allooanům dovolil mluvit za všechny Meddity?" Cosima se k němu obrátila, i když její pohled zalétl zpět k Tabinovi, který rozlomil bochník na dvě poloviny a jednu nabídl Dall, která ji beze slova přijala.

„Nikdo." Qui-Gon hovořil i nadále klidně a tvářil se přívětivě, navzdory vnitřním chmurám, které zvrásnily jeho myšlenky. Tak nějak cítil, že konverzace je u tohoto stolu tou nejméně důležitou věcí. Přesto pokračoval, „Alloové se rozhodli učinit první krok, což se zdá odvážné."

Ústa se jí zkřivila, oči opět upírala na něho. „Odvážné? Snad. Nebo spíš pošetilé. Vyjednávat o míru znamená přijít o zisk a o moc. Kdo z Medditů si myslíte, že by byl ochoten to udělat?"

„Alloové, Jemmimové a také Mazové. Volání po ukončení války je čím dál hlasitější."

„S tím nesouhlasím," řekl Tabin s okouzlujícím úsměvem. „Válka je soběstačná." Zaklonil se, jednou rukou spočinul Dall na rameni. Když se znovu usmál, tentokrát na svou manželku, zuby se mu zaleskly. Když k ní Qui-Gon opět přesunul svou pozornost, pomalu vytahovala dýku z pochvy na svých šatech.

„Ale politika není tvou silnou stránkou, můj manželi," zamumlala. Náhle zabodla svou dýku do melounu na svém talíři a oddělila z něj tenký plátek. Opatrně ho okusovala, odhaluje při tom své zuby.

Dall se náhle natáhla přes stůl a uchopila další ovoce purpurové barvy. Dlouhý rukáv jí sklouzl ze zápěstí a Qui-Gon, který nesl sousto k ústům, šokovaně hleděl na modřinu na jejím zápěstí, jenž hrála purpurovou a modrou barvou, jako vytetovaný náramek.

Jeho ruka na cestě k ústům nezaváhala a jeho oči jemně sklouzly, aniž by se zastavily, ale když obrátil pohled zpět ke Cosimě, její tvář byla jako vytesaná z kamene a on poznal, že spatřila jeho objev.

* * *

„Raději ne," pravil Prefekt a zkřížil ruce na prsou. „Přeji si konfrontovat zloděje přímo. Zavolejte ho sem." Pak, když ozvěna jeho troufalého hlasu stále ještě visí v místnosti, viditelně se pokouší uklidnit. „Zavolejte ho. Prosím."

Mistři si vymění pohledy a pak vyčkávají na rozhodnutí toho nejmenšího z nich, pohodlně usazeného ve velkém křesle. Ten po chvíli přikývne a aktivuje komunikátor na opěrce svého křesla. Rozhodně praví, „Qui-Gone Jinne."

Okamžik. Místnost se ponoří do naprostého ticha.

„Přijď do Síně Rady."

Z komunikátoru zazní klidný souhlas mluvčího.

* * *

Vnější zdi Cosimina nákladného sídla byly vystavěny ze silného světlého kamene s pilíři ze zářícího kovu. Ale vnitřní zdi nebyly z žádného fyzického materiálu; byla to spíše vyprojektovaná horizontální neprůhledná energetická pole. Neustále skoro neslyšitelně bzučela, což se zdálo být odrazem napětí, jenž Qui-Gon cítil z rodiny zde přebývající.

Jak stál na venkovním balkónu, náležejícím k tmavému pokoji, který mu přidělili, mračil se. Pohledný manžel a krásná sestra, podvádějící mocnou manželku: drama odehrávající se již tolikrát předtím na jiných planetách, mezi různými lidmi, ať už malé nebo velké. Ale bylo to skutečně to, oč se zde jedná? Cítil napětí, zlo a strach, ale zdroje těchto temných emocí byly nejasnou hádankou. Jeho chmury se v té tmě prohloubily. Šlo tu jen o domácí zradu nebo i o politickou?

S tichým zaduněním seskočila se střechy postava v černém, namířila na Qui-Gonovu hruď malý blaster a zblízka vystřelila, výstřel měl Jedie rozetnout ve dví.

Kdyby tam ovšem ještě stál.

Přikrčil se do dřepu, což způsobilo, že výstřel neškodně proletěl nad jeho hlavou a vybuchl ve spršku jisker v koruně poblíž rostoucího stromu. Pak vstal, kolem něho zapulzovala Síla, jeho vysoká postava se tyčila nad střelcem, jenž se plížil pryč a pak se obrátil a vyrazil otevřenými dveřmi do Qui-Gonova pokoje.

Qui-Gon skočil za ním, lehce uhnul do strany, když na něj muž v běhu podruhé zoufale vystřelil z podpaží. Střemhlav se vrhl ven pokojovými dveřmi a vklouzl do chodby s Qui-Gonem těsně v patách. Střelec se jal v panice sprintovat dolů dlouhou chodbou, Qui-Gon zatím shromažďoval Sílu. Rychlým zpětným pohybem své ruky vytrhl blaster z mužova sevření, síla jeho tahu zvedla střelce nad zem a s žuchnutím jím udeřila o podlahu. Qui-Gon v příhodném okamžiku zachytil letící blaster a zasunul si ho za opasek, pak zlehka běžel dál. Mužovi se rozšířily oči a chvíli se škrábal na lokty a zpět na nohy, a pak, s Qui-Gonem jen o krok za sebou, důrazně udeřil pěstí do červeného tlačítka na svém opasku. Neprůhledná stěna za ním náhle zmizela a on se vrhl dovnitř. Qui-Gon se vrhl za ním, aby ho zachytil, ale muž opět udeřil do tlačítka. Stěna se znovu zformovala a Qui-Gonovy prsty do ní bolestivě narazily.

Napřímil se, oči mu na okamžik zablýskly, když studoval beztvarou stěnu před sebou a pak se zatnutými zuby se předklonil a dlaněmi se opřel o stěnu, zvrátil hlavu a zavřel oči. Bzučení energie ze stěny se v tiché chodbě zdálo náhle tak hlasité. A pak celá stěna blikla a Qui-Gon mezi dvěma záblesky vklouzl do prostoru za ní.

Místnost byla malá, s vysokým kobercem, trojicí stojících zrcadel vyleštěných do vysokého lesku, silnou kamennou vnější zdí, vysokým pootevřeným oknem a velkým oválným bazénem. V něm stála Cosima s osuškou až příliš těsně přitisknutou k tělu a strnule hleděla ven otevřeným oknem, pak s ještě větším úžasem sklouzla pohledem k němu.

„Jedi! Co to děláte?"

Ale Qui-Gon nebral její slova na vědomí. Upřeně hleděl přes její rameno na odraz v jednom ze stojících zrcadel. Na Cosimina záda, zohyzděná dlouhými tenkými jizvami s bílými okraji, překryté novými rudými a zanícenými skvrnami a na jednu táhnoucí se přes její rameno, zjevně zanícenou a mokvající.

Sledovala jeho upřený pohled, otočila hlavu a bezvýrazně hleděla na svou vlastní zohavenou kůži. Pomalu sklouzla zpátky do bazénu, kde její tělo skryla mléčně opalizující voda. Oči pod výsměšně klenutým obočím se jí zatřpytily.

Pohodila bradou směrem k otevřenému oknu. „Vaše kořist, jak předpokládám?"

Qui-Gon zkřížil ruce na prsou. „Zdá se, že vaše služebnictvo má v oblibě blastery."

„Moje služebnictvo?"

Pohlédla dolů, pleť na lících jí napětím zbělela. „Jste vždycky tak přístupný snadným odpovědím, Jedi?"

Rozhostilo se mezi nimi ticho. Nakonec Qui-Gon řekl, „Co se vám stalo?"

Přejela si rukou po rameni. „Tohle? To jsou něžnosti mého milujícího manžela." Při vyslovení posledního slova zkřivila rty. Na Qui-Gonův žaludek jako pěst zaútočila nevolnost. „Jak...? Proč mu to dovolíte?"

Propukla v hořký a prázdný smích. „Ujišťuji vás, že to není z lásky k bolesti."

„Máte zde neomezenou moc. Jak může...?"

„Moc? To ano, Jedi, ale zapomínáte, že má moc je politická. Tam, kde končí vládkyně, začíná žena, a tím, koho on ovládá, je žena."

Otevřel ústa, aby se znovu zeptal, jak je tohle možné, ale zvedla ruku a zarazila ho a pak dlouhou chvíli studovala krůpěje, které jí stékaly po zápěstí.

„Moc. U kořene toho všeho stojí skutečně moc, protože je to právě má moc, po čem touží. Téměř stejně jako po mojí sestře."

Qui-Gon se uvelebil na kolenou vedle bazénu a řekl, „Vyprávějte mi o tom."

Místo toho se však natáhla po hromádce oblečení, spočívající na okraji bazénu a sevřela miniaturní dýku. V tlumeném osvětléní místnosti se zlověstně zaleskla.

„Vidíte tuhle tretku, Jedi? Je tak malá. Dokonce i když je ze zlata, má jen malou cenu. A přesto je tato malá dýka jediným vnějším symbolem mého úřadu. Tabin by mě musel nejdřív zabít, než bych mu ji odevzdala. A on to ví."

Nahnula se nad oblečení a studovala složitou rytinu na dýce. „Ví, že šlechta jeho samotného nikdy nepřijme za vládce a teď ví, že nemůže vládnout ani přeze mne. Takže se upnul na mou krásnou sestru a já jsem ztracena. Má ji totiž zcela ve své moci a může ji kdykoli zabít..."

Hlas se jí náhle zlomil a dlouhou chvíli nebylo kromě jejího chvějícího se dechu nic slyšet.

„Jak ji ovládá?" zašeptal Qui-Gon.

Narovnala se v ramenou a hleděla do stínů za ním. „Drogy. Návykové a ničivé. Viděl jste její ruku. Vidíte, jak závislost urychluje. Nedokáže dokonce ani čekat, až se jí zahojí modřiny a prosí ho, aby jí vpíchl další."

„A vy to nemůžete zastavit?"

„Odmítá ho opustit a já nejsem jediná, kdo nosí dýku. Zničil její ochránce a pokud se ji pokusím osvobodit, vlastnoručně ji zabije."

„Osvobodí ji sám, pokud...?"

Odhalila zuby. „Pokud se vzdám dýky. Pokud z něj udělám vládce místo sebe."

Qui-Gon přikývl. „Většina zlých lidí má velmi prosté požadavky."

Odvrátila zrak, rysy její tváře byly ve slabém osvětlení místnosti tvrdé. „Tohle není váš boj, Jedi."

„Boj s temnotou je bojem každého Jedie."

„Možná. Tady je spousta temnoty, ale nevidím způsob, jak s ní budete bojovat."

Pomalu se napřímil, pohled klidný a jistý. „Osvobodím vaši sestru, Cosimo. Jak se osvobodíte sama, to nechám na vás."

Oči se jí naplnily náhlou bolestnou nadějí, přikývla a jedním prstem udeřila do lesknoucí se čepele dýky.

* * *

Dveře se odsunuly a na podlahu dopadl dlouhý stín, po němž následoval statný mladý Rytíř. Kráčí doprostřed místnosti, stojí uvolněně, ladně a uctivě se pokloní. Jeho poklona z jakéhosi důvodu nezahrnuje Prefekta.

„Qui-Gone, ..." spustí jeden z dvanácti, ale je přerušen.

„Kde je?" šeptá Prefekt, hlas má ochraptělý hněvem. „Co jste s ní udělal?"

Qui-Gon pozdvihne jedno obočí. „Nerozumím vám."

„Ale rozumíte! Unesl jste sestru mé manželky a já se ptám, kde je. Žádám její návrat, jinak dohlédnu na to, aby vás za tohle Rada ztrestala!"

Qui-Gon pohledem přelétl Radu a opět se vrátil k Prefektově tváři. Tiše pravil, „Divím se, Prefekte, že jste se obtěžoval přijít sem osobně. Hologram by byl jistě postačující..."

Prefekt uhnul pohledem a přenesl váhu z nohy na nohu. „Mám tentokrát... nějaké zařizování mimo Chald."

Qui-Gon přikývne, ostrým a ledovým pohledem studuje Prefektovu tvář. „Ano. Zařizování. Předpokládám takové, které vás udrží z dosahu vaší manželky, dokud nenaleznete způsob, jak... být znovu přesvědčivý."

Prefektova tvář planula hněvem. „Hledám jen svou drahou sestru," vyprskl.

Qui-Gon přistupuje blíž a zvedá ruku sevřenou v pěst. Prefekt mimoděk ucouvne a pak se naklání, když Qui-Gon rozevře pěst a odhalí malou lesklou dýku ve své dlani.

Prefekt zavrávorá, ve tváři otřesený výraz. „Kde jste to vzal?"

„Byl to dar." Qui-Gon se slabě usmál. „Dárkyně však říkala, že ji bude chtít zpátky, pokud byste se někdy v budoucnu vrátil na Chald. Říkala, že možná bude potřebovat ostrou čepel pro použití v... těsných prostorách."

Prefekt polkl naprázdno a ten zvuk byl v náhle ztichlé místnosti slyšitelný. Špičkou jazyka si přejel po horním rtu. „Pokud se někdy v budoucnu vrátím..."

„Ano, pokud. Na vašem místě bych to nedělal."

Qui-Gon nabízí dýku. „Chcete si ji prohlédnout zblízka? Čepel je... velmi ostrá."

„Ne." Prefekt se pomalu odvrací. „Ne. Nechte si ji. Jako dar od chaldského lidu."

„Nechám si ji tedy, Prefekte. Myslím, že na velmi dlouhou dobu."

Prefekt se beze slova otočí a prchá z místnosti, zanechávaje všech dvanáct členů Rady napjatě hledět na Qui-Gona Jinna. Nakonec vstane ten malý. Ostře klepe svou holí o naleštěnou podlahu a nařizuje, „Qui-Gone. Pověz nám, co přihodilo se to tu dnes!"

Ostatních jedenáct přikyvuje, síla jejich vůlí a osobností se zaměřila na mladého Rytíře.

Ten však stojí zcela klidný, skloní hlavu a praví, „Při vší úctě, Mistři, nepovím." Jeho oči jsou jako z oceli, nehybné, ale když opouští místnost, rty se mu zkroutí ve slabém úsměvu.