"ETIAM SANATO VULNERE CICATRIX MANET " I když se rána zhojí, jizvy zůstávají" Žár očišťuje. Obi-Wan nechal tuto pravdu na chvíli znít ve své mysli, když si hřbetem jedné ruky stíral stružku potu nad obočím. Jakékoliv rány duše i těla, které cítil při příjezdu, byly rozleptány neúprosným sluncem. Nacházel v tom určité uspokojení. Když odehnal chvilkovou slabost, otočil se zpět do šera pokoje a soustředil se více na svou návštěvnici. Halila se do pláště a chystala se odejít. "Ty víš, jak moc si cením tvé návštěvy," řekl. "To, že vím, jak se daří tomu dítěti, pro mě hodně znamená." Stáhla ústa do přísné linky a přikývla. "Já vím, ale takhle to nemůže dál pokračovat. Owen si přeje přerušit veškeré kontakty. Vím, že je to pro tebe těžké, ale….no, je to v zájmu toho dítěte." Lehký úsměv zvlnil Obi-Wanovy rty. "Vše je kvůli tomu dítěti. Všechno co děláme." "Ano. Je to tak roztomilé děcko. S takovým otcem….." Obi-Wanův pohled ztvrdl, ale jeho hlas nic neprozradil. "Nechci dnes mluvit o Anakinovi." Zamračila se. "Nikdy si nepřeješ mluvit o Anakinovi, Obi-" "Bene,"přerušil ji jemně. "Prosím. Bene." Prudce vydechla a v její upřímné a energické tváři se zračila nespokojenost. "Ve skutečnosti nezáleží na tom, jestli ti říkám Bene nebo Obi-Wane,…nebo….Baile Organo! Nikdo nás tady neuslyší!" "Nejspíš ne. Ale některé jména mají hlasité ozvěny. Pro ty, kteří tady žijí, musí některé jména zůstat minulostí." Z pohledu se jí vytratilo podráždění a něco jako soucit na chvíli zjemnilo její tvář. "Ty vůbec nemyslíš na Anakina, když tohle říkáš." "Ne." Čekala, ale už nepokračoval dál. Po chvíli prázdného ticha se zahalila do kápě, a tak skryla veškeré emoce zračící se jí ve tváři. Pak řekla jemně:"Musím jít. Budu se snažit zase přijít tak za měsíc nebo dva." "Děkuji ti." Obi-Wan se odmlčel, a pak se jako obvykle zeptal:"Vezmeš příště malého s sebou? Tak rád bych ho viděl." A jako vždy mu Beru úplně stejně odpověděla,"Ne. Nemyslím si, že by to bylo moudré." Otočila se směrem ke dveřím a pak se obrátila zpět, plášť za ní vlál, z hloubi kápě blýskaly její rozzlobené oči. "Proč, proč se na to pořád ptáš? Proč si to přeješ? Proč se snažíš udržovat vztah k tomu dítěti, když to nikam nevede? Teď je to ještě malé děcko, ale velmi, velmi brzy bude dost starý na to, aby věděl, dost starý, aby si pamatoval, a pak se s ním budeš muset přestat stýkat. Ty to víš! Proč chceš přidělávat další rány již tak zjizvenému srdci?" Obi-Wan rozhodil ruce pátraje po vlastní duchapřítomnosti, aby jeho odpověď obsahovala to, co se nedá slovy vyjádřit. Žádnou však nenašel. Odvrátila se. Ztlumila hlas když pravila: „Už mě o to nikdy nežádej." Vyběhla ze dveří. Pak ji pohltil oslňující sluneční jas. Obi-Wan zůstal nehybně stát. Zjizvené srdce? Pomalu uvolnil dech, který zadržoval, a svěsil hlavu. Ne, neměla pravdu. Jizvy zůstávají po zahojené ráně, ale rány, které Anakin vyryl do Obi-Wana, byly čerstvé a syrové, stále krvácející. Žádné zahojené jizvy. Pak se ale zarazil, přemýšlel nad tím, co mu řeklo jeho srdce, a poznal, že Beru měla přece jenom pravdu. Jeho srdce bylo poznamenané starou jizvou, která ho naprosto změnila. Byla to jizva, kterou zanechal dvojitý světelný meč jednoho tetovaného Sitha. Pozvedl svou hlavu, oči zasněně upřené někam do dálky, a jeho pohled padl na malý balík ležící vedle židle, kde seděla Beru. Její dalekohled, nezbytná věc, jestliže se chcete vyhnout setkání s agresivními pouštními lidmi. Dlouhými kroky pospíchal ke dveřím, přetahujíce si přes hlavu kápi, aby chránila jeho oči před žhnoucím sluncem. Pohledem prohledával horizont právě včas, aby spatřil slabou stopu zvířeného prachu, kterou zanechávala Beru svým vznášedlem, když se nořilo do blízkého kaňonu. Jak tam stál s uzlíkem v ruce, zafoukal od jeho domu na útesu vítr. Byl nečekaně studený, vířil okolo něj, strhl mu kápi s hlavy a vinul se kolem jeho ramen. Byl téměř schopen v něm slyšet hluboký, vřelý hlas: „Pojď, Obi-Wane. Projdi se se mnou." Úsměv rozzářil Obi-Wanovy oči, i když byl vážný, když zašeptal: „Ano, Mistře." Šel podél okraje útesu a vánek tančil kolem jeho kotníků a tahal ho za rukávy. Přemýšlel, co by jeho Mistr řekl o zjizvených srdcích, ale pak se usmál, protože již znal odpověď: Žij v přítomnosti, Obi-Wane. Minulost je minulost. Nechť tě přítomnost vyléčí. Obi-Wan si povzdechl …přítomnost. Cítil se, jakoby jen zřídka setrvával v současnosti; jeho pohled byl teď často zaměřen do budoucnosti, která je obsažena v tom chlapečkovi. Možná by udělal dobře, kdyby více naslouchal Mistrově moudrosti, a zaměřil svou pozornost na to, co je tady a teď. Jeho meditace byla náhle přerušena nářkem plným bolesti. Trhl sebou a zastavil se. Zavřel oči, aby se mohl soustředit na zdroj výkřiku. Přišel znovu, skoro u jeho nohou. Poklekl a opatrně vykoukl přes okraj útesu do rokle plné zlatavého světla. Tam se zoufale držel uschlého křoví malý ostnatý živočich. Byl to „mundi", jak ho okamžitě identifikovala analytická část jeho mozku. Bylo to mládě a Obi-Wan zřetelně viděl, že je jedna jeho noha zkroucená v nepřirozeném úhlu. Viselo na křoví svými předními tlapkami a jednou zadní nezraněnou nohou. Když uvidělo Obi-Wana, jak ho pozoruje, ohrnulo dovnitř své pysky a nepříliš přesvědčivě zavrčelo. Obi-Wan si zamyšleně pohladil bradku a pak natáhl ruku, aby mohl s dokonalou zručností manipulovat se Sílou. Dokud ho neobklopil Sílou a neuvolnil tak jeho tlapky, pevně se držící křoviny, malý živočich sebou škubal a kňučel. Velmi opatrně ho pak vyzdvihl na skalní převis a nechal ho klesnout na zem, kde klečel. Mládě zničehonic vyskočilo, ale ihned se zase zhroutilo, když ho zraněná noha neudržela. Teprve nyní Obi-Wan uviděl, že jeho ostnatá kůže skrývá šrámy a je pořezaná na několika místech: zřejmě se skutálelo z útesu, když se chtělo zachránit před pohlcením mnohem větším predátorem. Sehnul se k němu, ale mundi se začal odstrkovat svými předními tlapkami pryč a zase vrčel, teď už mnohem autoritativněji. Obi-Wan stáhl svou ruku zpět. Upokojené zvíře se s námahou vydrápalo na své tři zdravé nožky a vleklo se pryč. Neustále se ohlíželo a vrhalo na svého zachránce podezřívavé pohledy. Tak tady to máš, pomyslel si Obi-Wan. Příklad soucit vzbuzujícího nebohého tvora. Stín přešel po jeho tváři, když sledoval bolestivý postup mláděte. Určitě se ho zmocní první dravý živočich, který ho spatří. a navzdory své chrabré povaze, nebude mít šanci takové setkání přežít. Ale co on může dělat? Nenechá se zvednout, …dobrá, boj o přežití je tvrdý…. Náhle pocítil, že se vánek s ohromující naléhavostí vrátil. Hřejivý tlak se opřel do jeho ramene, jako kdyby ho chtěl jemně popostrčit kupředu. Na chvíli zavřel oči a pak řekl nahlas: „Dobrá, ale tohle je spíš tvůj obor než můj". Hlas jeho Mistra mu skrze ozvěnu vzpomínek odpověděl: „Živoucí Síla činí i toho nejmenšího tvora cenného našemu zájmu." S nekonečnou opatrností se přiblížil k mundimu, který se mezitím odplazil o několik metrů dál a odpočíval. Jak těžce oddychoval, úzký modrý jazyk měl vyplzený z tlamičky plné špičatých zubů. Když se k němu Obi-Wan přiblížil, naježil bojovně své ostny a prudce syčel. "Ty tedy nejsi moc přátelský, viď?" zamumlal si Obi-Wan, posadil se na bobek mimo jeho dosah a s hořkostí na něj pohlížel. Vánek mu pohladil tvář. Pomalu si svlékl svůj plášť a s nadlidskou rychlostí podnikl náhlý výpad. Zabalil malého tvora do objemných záhybů svého pláště. Rozzuřené pištění se projevilo jen jako nedobrovolné oznámení v jeho mysli, ale Obi-Wan cítil za zuřivostí se skrývající bolest a strach. "Teď se utiš,"řekl a držel svůj hlas nízko, v přesně utěšující poloze. "Nech mě, ať ti pomůžu." Po dlouhé chvíli přestal tvoreček bojovat, jen ochable ležel v jeho náručí a jeho dech přerušovaly pronikavé vzdechy. Obi-Wan nad uzlíčkem, který tvořilo tělíčko toho tvora, rozevřel dlaně, zavřel oči a když shromažďoval Sílu, která měla vyléčit mundiho svalstvo a kosti, nechal vše kolem sebe zmizet. Sípání se utišilo a mundi klidně ležel pod jeho rukama. Když Obi-Wan otevřel oči, usmíval se. Opatrně zmuchlal svůj plášť do uzlu, toho tvora i Beruřin dalekohled, a vydal se zpět ke svému domovu. Nechám si ho u sebe pár dní, myslel si. Jen abych se přesvědčil, že je v pořádku. Když zahnul za roh a objevily se konečně stěny jeho domu z písku, byl překvapen, že vidí Beruřino vznášedlo zaparkované před ním. Uchopil pevněji dalekohled°musela si všimnout, že jí chybí a vrátila se pro něj. Rychle vběhl do dveří a nabral dech, aby na ni zavolal, když vtom mundi vycítil jeho nepozornost a s instinktem, jaký mají všechna lovená zvířata, ze sebe setřáslo záhyby pláště a vykroutil se ven. Obi-Wan sebou škubnul a před natrženou tváří ho zachránily jen jeho jedijské reflexy, ale když mu ten tvor skočil přes rameno a utekl, dráp toho tvora ostrý jako nůž se zachytil za jeho pravý ušní lalůček. Obi-Wan se jednou rukou opřel o zeď, druhou se chytil za ucho a odtáhl ji kluzkou a zakrvácenou. Mundi odběhl o pár metrů dál, přikrčil se a z jeho korálkovitých očí čišela nejčistší nenávist. Chvíli se tvor i Jedi vzájemně měřili očima, jeden z nich zmatený, druhý divoký a zlomyslný. A pak se začal Obi-Wan smát. Smál se tolik, že se musel předklonit a rukama se opřít o kolena. Rudá krev kapala na vybledlý písek u jeho nohou. Mundi se od něj odvrátil a zasyčel. "Proč sis pro boha živého nesl toho mundiho?" Byla to Beru, stála ve dveřích a nevěřícně kroutila hlavou. Obi-Wan se široce usmál. "Snažil jsem se pomoci tvoru, který se nemůže bránit. Jako správný Jedi, který ovládá Sílu." "Netvářilo se to nijak vděčně." Oba se ohlédli na mundiho, který jim odpověděl vztyčením hlavy a vyceněním zubů. Obi-Wanem otřásl další výbuch smíchu. Beru si ukazováčkem poklepala na rty, když ho pozorovala. Nakonec řekla, „Cožpak tvoje zjizvené srdce cítí radost?" Obi-Wan se narovnal, v očích mu stále zářil smích. "Beru, jizva, to je zahojená rána. Je to talisman vzpomínek, ne bolesti. Jsem rád, že tu jizvu mám, jestliže s ní přetrvávají i mé vzpomínky." "Ještě nechceš mluvit o Anakinovi, když tohle říkáš." "Ne. Ale až přijde čas, tak budu." Usmála se. „Když je tedy jizva talisman, pravděpodobně budeš mít další na památku dnešního dne." Obi-Wan smutně vztáhl ruku ke svému uchu. "Nejspíš ano." Ale žil jsem jen pro tuto chvíli, Mistře. A ctil jsem Živoucí Sílu. A zachránil jsem toho nejubožejšího tvora. Sklonil se, aby zvedl Beruřin dalekohled ze země, a podal jí ho s dvornou úklonou. Zastrčila si ho do svých šatů a pak zůstala stát, pozorujíce ho. Náhle řekla,"Myslím si, že jsem se až moc starala o stav tvého srdce. Příště, až přijdu, tak sebou přinesu na návštěvu i chlapečka. Ale jenom protentokrát, rozumíš?" Obi-Wanův úsměv se vděčně rozšířil. "Jistěže. Děkuji ti." Když pozoroval vznášedlo, jak manévruje směrem ke kaňonu, vrátil se vánek a zaťukal mu na rameno. Obi-Wan do něj natáhl svou ruku. Byl to chladivý vánek v sálající poušti, jehož okraje byly lehce zabarveny do zářivého zeleného světla.